Výstavba Šmukyho vyhlídky v našem sadu

Můj manžel, který je taková moje tichá síla - dře a moc neremcá, protože ví, že tahle práce má smysl a naplňuje nás oba, i když je už sedřený hornický důchodce, dělá to pro mě, pro nás. Jednou si tak odnesl židli na hraň našeho sadu, tam, kde je vidět do celého kraje a řekl mě: "Můžu mít přání? Tohle musí vidět ostatní, tu krásu, to si nemůžeme nechat pro sebe. Představuji si krásně pohodlnou dubovou lavičku s panoramatickou fotkou s popisem výhledu a pro úplnou pohodu bufet v zemi, aby si každý mohl posedět u nějakého moku a kochat se tím krajem, který nám každému patří akorát na papíře". Splnila jsem mu sen, vlastně splnily s dcerou, která má lví podíl na vzniku Šmukyho vyhlídky. Šmuky, na to můj manžel slyší, tak mu říkají od děcka, tak mu i tady říkají všichni.